WolfMoon

4. října 2017 v 21:40 | HorrorCarol |  HorrorCarol stories
Jednoho krásného večera byl nádherný úplněk a nádherné hvězdy já seděla v okně a hodně jsem přemýšlela měla jsem hlavu plnou myšlenek.V tom jsem uslyšela v lese u kterého jsme bydleli vytí to mě dost zarazilo nikdy dříve jsem ho neslyšela.Byla jsem velmi zvědava a tak jsem se vydala do toho lesa přímo za tím vytím.Našla jsem tam zraněného vlka chtěla jsem mu pomoci ale samozdřejmě na sebe ne nechal sáhnout.Dvakrát mě pokousal ale i přesto jsem se ho snažila přesvědčit o tom,že mi může důvěřovat,že mu neublížim.Asi po hodině mi začal důvěřovat a přišel ke mě blíže abych se na jeho ránu mohla podívat.Hned jsme se zkamarádili a já mu dala jmeno WolfMoon protože jsem ho poznala při úplňku.Spoustu dní jsme se zbližovali a spřátelili jsme se.Ale když byl další úplněk tak se s WolfMoonem něco zvláštního dělo byl hodně agresivní.Vystartoval po mě a zakousl se mi do krku kdyby tam nepřišel můj otec tak asi umřu.Od té doby se WolfMoona bojím a nedůvěřuji mu přesně tak jako on nevěřil mě když jsme se poprvé sešli.WolfMoon odešel po té tragédii do lesa tam odkud přišel.Nebyla jsem schopná mu odpustit co mi udělal a proto jsem se ani za ním nerozběhla abych ho zastavila když se rozběhl do toho lesa.Otec WolfMoona chtěl utratit ale já mu to nedovolila raději jsem mu řekla ať ho nechame odejít do lesa.Pak jsem každý úplněk slýchávala WolfMoona výt na měsíc kolikrát se mi zdálo,že to vytí bylo jako smutné.Jako bych WolfMoonovy chyběla je pravda,že i když jsem mu nemohla odpustit to,že mi prokousl krk který jsem měla teď hodně zohavený tak i přesto mi chyběl. Moje nejlepší kamarádka která semnou chodívala WolfMoona venčit se mě ptala jestli mu to jen přeci někdy neodpustím a nevydám se zpátky pro něj do lesa.Já jí odpověděla,že nevím,že to ještě pořád je velmi čerstvé a bolestivé zklamání.Samozdřejmě,že to chápala a dál o tom nemluvila ani mě nepřemlouvala.Často jsem koukala na naše společná videa a fotky s WolfMoonem.Jednou když jsem slavila 20 narozeniny tak jsem u našeho baráku zahlídla WolfMoona jako by mi přišel popřát koukal na mě.Tak jsem přišla k plotu a on také přišel blíže k plotu.Oba jsme zůstali na jedné straně plotu já protože jsem se ho furt bála a vypadalo to jako by to WolfMoon chápal koukal na mě svými smutnými očima.Chtěůa kse, ho obejmout ale strach mi to nedovoloval.A tak jsem mu jen přes plot podala ruku a on mě packu a rozloučili jsme se.Od te doby jsem WolfMoona více neviděla ani neslyšela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aurora Akkaris Aurora Akkaris | E-mail | Web | 4. listopadu 2017 v 19:08 | Reagovat

Máš z toho jeden krátký blok textu. Zní to spíše jako souhrn příběhu. Pro začátek dobré, ale určitě by stálo za to, kdyby jsi jej začala rozvíjet, držet se tohoto textu a podle něj napsat mnohem rozšířenější, obsáhlejší příběh.
Sem tam jsem spatřila chybky, které bys mohla do budoucna vychytat, ale jinak to bylo zajímavé ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama