Small creepypasta

7. října 2017 v 0:35 | Jonny
Creepypasty nemusejí být jen ty, které zabírají tři a půl stránky. Nemusejí obsahovat hluboký příběh aby nás vyděsily. Nejkrásnější na creepypastách je v tom, že klidně nemusejí být ani odstavec dlouhé a stejně splní sůj účel...

Don't open your eyes
Poslední den měsíce vždy zatáhni žaluzie nebo závěsy než jdeš spát. Jestli uprostřed noci uslyšíš ťukání na okno, neotvírej oči.

Jestli jsi jeden z těch méně šťastných lidí, uslyšíš toto ťukání na okno. Není to tvůj kámoš, tak drž oči zavřené.Zvuk bude hlasitější a ťukání rychlejší a rychlejší. Nenech svou zvědavost nad sebou zvítězit; nehýbej se. Ztratí to svou trpělivost, začne to do okna bouchat. Tvé okno se bude chvít a třást a zvuky budou stále hlasitější. Bude to zuřivě tlouct do okna, budou se z toho třást okenní tabule, okno se sice nerozbije, ale pro lásku boží, NEOTVÍREJ TY OČI. Nehledě na to, jak moc jsi vystrašený, nehledě na to, jak moc se ti chce křičet, předstírej, že neslyšíš, že stále spíš.

Po nějaké době zvuky přestanou. Nenaleť na to, měj pořád oči zavřené. Zkus usnout, jestli to dokážeš. Nevstávej a neotvírej oči dokud nevyjde slunce.

Ti kteří oči otevřeli.... no, nikdo neví, co se s nimi stalo.

Cave creature
Byl jsem jednou s tátou lovit kojoty a rysy. Můj táta měl pušku AR-15; mně teh dy bylo 15 let a žádnou jsem neměl. Párkrát jsem střílel s tátovou pistolí 45, ale to bylo vše. Slyšíval jsem vytí kojotů a viděl jsem je mihotajíc se okolo, jak hledají jídlo. Možná hlodavce nebo jiné věci, které rádi jedí.

Znělo to, jako kdyby byli přímo vedle nás. A najednou prásk, prásk, prásk! Byly vypáleny tři střely. Ohlédl jsem se, co se stalo, a viděl jsem na zemi mrtvého kojota; krev byla všude.

Otec se mě zeptal, jestli bych mu ho nepomohl přemístit vedle blízkého stromu, a pak jsme šli pro další náboje. Na cestě k autu se mě zeptal, jestli jsem se někdy nezajímal o mého dědečka a já řekl, že ano. Začal mi vyprávět příběh o tom, jak dědeček umřel. Řekl mi, že byli na honu v těch samých lesích, v jakých jsme právě byli my.

Vysvětlil mi, že tehdy měli báječný hon a potřebovali víc nábojů, a tak mu jeho táta řekl, aby pro ně došel do auta. Když se s náboji vrátil, jeho otec ležel mrtvý na zemi, napůl roztrhlý vejpůl, potrhaný a krev byla všude okolo. Řekl, že kdyby někdy měl šanci tak by tu věc, to zvíře, zabil. Popsal ho jako člověka, který ale chofil na všech čtyřech a byl pokrytý hustou, černou srstí.

Došli jsme k autu a vzali náboje. Táta sáhl pod sedačku a vytáhl glock 45. Řekl mi, že kdyby se něco podělalo, mám mu to vytáhnout z kapsy a střílet. Dal si pistoli do kapsy.

Když jsme se konečně vrátili k honu, šli jsme nejprve zkontrolovat našeho kojota. Všude byla krev, packa tady, kus masa tamhle a všude na okolních stromech krev. Byla vidět stopa, kudy ta věc šla a též stopa krve, jakoby za sebou zbytek kojota celou dobu táhla.

Ztuhl jsem. Mohlo by to být to zvíře, o kterém mi otec říkal? Podíval jsem se na otce a ten měl ve tváři velmi seriozní výraz; věděl jsem, že bude chtít jít po té věci, tom zvířeti. Věděl jsem, že nebudu schopný ho zastavit... Nemyslím si, že bych se ho vůbec pokoušel zastavit. Řekl mi abych se držel za ním a nabil pušku.

Sledovali jsme stopu asi tři minuty došli jsme k jeskyni. Měli jsme s sebou baterku, tak jsme jí zapli a vešli dovnitř. Ušli jsme asi 30 stop, když mi otec baterku dal a řekl mi, avych s ní mířil přímo před něj. Bylo slyšet nějaké zvíře, jak žvýkalo maso a rozkousávalo kosti. Popošli jsme ještě pár kroků dopředu a konečně jsme to spatřili. Hledělo mi to přímo do očí.

Vypadalo to přesně tak, jak mi to popisoval táta; vypadalo to jako člověk, bylo to na všech čtyřech a bylo to pokryto hustou, černou srstí.Stál jsem za svým tátou. Ta věc se na něj vrhla a prásk! Vystřelil jen jednou, ale nemyslím si, že to zasáhl a jestli jo, tak to té věci bylo jedno. Už to bylo u něj a drápalo se mu to po obličeji. Můj táta křičel. Ta věc ho skalpovala, vyloupla mu oči z důlků.

Vzpomněl jsem si, jak mi říkal o glocku 45, a když jsem se s očima plnýma slz podíval na podla hu, popadl jsem zbraň tak rychle, jak jsem jen dokázal. Zvedl jsem to zamířil to přímo na hlavu té věci a prásk! Koukl jsem se znovu na ono zvíře a začalo vydávat velmi vysoký křik. Zvonilo mi z toho v uších. Prásk! A zase, tomu zvířeti se prostě nechtělo umřít. Popadl jsem svého otce pro případ, že by byl ještě naživu a doufal jsem, že stále ještě žije.Prostě jsem se jen tak nechtěl vzdát.



Naštěstí auto nebylo daleko, takže jsem ho nemusel táhnout tak daleko. Dal jsem ho do auta. Všude byla krev. Sedl jsem na sedadlo řidiče a rychle odjel pryč. Už jsem nebyl ochoten tam strávit byť jen sekundu. Auto jelo tak rychle, jak jen mohlo. Konečně jsem se dostal k domu, kde jsem otce vzal a běžel s ním ke dveřím. Zeklepal jsem na ně a máma otevřela.

Přál jsem si, aby to nemusela vidět. Zařval jsem "Zavolej záchranku!" Dostala se k telefonu a zavolala jí. Snažili jsmese otci pomoct, než záchranka přijela, ale bylo to k ničemu; už byl pryč když konečně přijela. Jen ho naložili do auta a odvezli ho do nemocnice.

Přijeli k nám policisté a řekli mi, abych jim popsal tu věc, kterou jsem viděl, ale neposlouchali. Dělali jako bych byl blázen a zeptali se mě, jestli to nemohl být omyl. Řekli mi, abych je vzal na to místo, kde jsem to zvíře viděl. Dorazili jsme k jeskyni a byly tam pohozené náboje a dvě obrovské krvavé skvrny.

Pár let jsem putoval z blázince do blázince. Zůstal jsem tichý, s nikým jsem nemluvil; jenom by si mysleli, že jsem byl nějaký trhlý děcko. Pustili mě ven a řekám si, že ta věc furt někde venku je. A já dosáhnu své pomsty i kdyby nevím co.

Chemický dům hrůzy
Nastal zrovna pátek 13. A malá skupinka kamarádů se právě rozhodla jít stanovat. Když však začali stavět tábor, začalo šíleně pršet. Všichni se se zkaženou náladou nacpali pod deštníky a vyrazili směrem k lesu, kde by se mohli schovat. V dálce najednou spatřili světla a rozhodli se, že se k nim vydají. Přišli blíže a spatřili velmi staře vypadající sídlo. Jakmile přistoupili ke dveřím, otevřely se a oni bez váhání vstoupili dovnitř.
Jedna dívka si zapomněla deštník doma a ani si nevzala pláštěnku, a tak v nalezeném obýváku popadla první deku, kterou spatřila. Zdála se jí trochu vlhká, a tak si s ní sedla ke krbu, ve kterém plál jasný oheň.
Ostatní se mezitím šli podívat po zbytku domu. Zdálo se, že doma nikdo nebyl. Najednou se ozval uši rvoucí křik. Všichni se lekli a okamžitě běželi do obýváku, jen aby viděli svou kamarádku v plamenech. Než stihli něco vymyslet, křik ustal. Dvě další dívky a jeden kluk před tou scénou raději utekli, pouze jeden kluk zůstal stát.
Podíval se na stolek. Vedle koláče stála malá lahvička, ve které byla nějaká usazenina ve vodě. Vzal lahvičku do rukou a přečetl si název - Bílý fosfor. Rychle lahvičku položil a rozběhl se za ostatními.
Najednou uslyšel docela blízko velký výbuch. Země se otřásla. Po několika minutách zjistil, že celé jedno křídlo budovy se proměnilo v trosky. Tam, kde už byl dům v pořádku, byl kohoutek. Nad ním byla mapka domu a byly na něm vyznačené trubky. Pod mapkou bylo napsáno - Varování - plynný amoniak.
Chvíli přemýšlel a došlo mu, že jeho kamarád kouřil, ale téměř nic necítil. Musel si nejspíš zapálit někde, kde byla koncentrace amoniaku ve vzduchu dost vysoká…
Přiběhla k němu děvčata. Vysvětlila mu, že se rozdělili a ony také krátce poté uslyšely výbuch, a tak se vydaly po zvuku.
Pokoušeli se tedy společně najít cestu ven. Najednou se spustil v jedné chodbě alarm. Mezi nimi přistála plechovka, ze které začal unikat nažloutlý plyn, který smrděl po česneku. Jedna z dívek ještě stihla přečíst název na plechovce - Yperit. Na obou koncích chodby se začaly zavírat dveře.
Druhá dívka s chlapcem ještě stihli proběhnout dveřmi bez zasažení yperitu, avšak první dívka to již nestihla. Jen skrz dveře slyšeli, jak do dveří buší, kašle a křičí, ale za chvíli vše ustalo. Alarm se však zapnul i v této chodbě a dveře na druhém konci chodby se opět začaly zavírat; po zemi se začal vinout nazelenalý plyn, který oba identifikovali jako fluor. Dívka však těsně před dveřmi zakopla a už se nestihla zvednout.

Kluk se zděšením v očích našel východ. Zatáhl za kliku. Najednou na něj ze všech stran vyprskla kyselina solná a za strašlivého řevu se postupně začal rozpouštět. Od té doby majitelé stále čekají na další oběť svého chemického domu hrůzy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama