Jarní kvítí

4. října 2017 v 15:16 | Lunawe Demonica |  Lunawe Demonica/ Jeff the Killer
Ležela v trávě a sluneční paprsky ozařovaly její tvář. Květy plné barev. Rosa ji smáčela kůži. Ležela tam tak a pozorovala modrou oblohu. Poslouchala vítr jak ševelí a hraje si se stromy, poslouchala ptáky ve vzduchu...a ševelení potůčku. Mraky bílé jako sníh poletovali modrou oblohou. A všude klid a mír. Ticho. Krása přírody.

Květy růžové,bílé,modré,fialové,červené,žluté,oranžové...Chodila sem ráda. Jen tady měla klid od všedního stresu. Ano les a příroda to bylo její. A milovala vodu. Když byla ještě malým dítětem chodila do zdejšího lesa stavět domečky skřítkům a chodila sem zdravit víly. Ano byla jiná. Viděla věci co ostatní ne. Měla svůj vlastní svět. A tomu okolo ní nerozuměla a on nerozuměl jí.


Rozvalila se a usla. Slunce mezi stromy se začalo pomalu vytrácet. Padla tma a obloha se zatáhla. Začal foukat prudký vichr a začali padat první kapky deště. Oblohou se začali míjet blesky. Rudé, bílé, fialové, modré..Spala až do málem smrtelné rány. Hned vedle ni uhodil blesk do stromu. A ten ji málem zabil. Prudce se zvedla takovou rychlostí. I když neměla nemocné srdce málem dostala infarkt. Z těla ji stékala krev od větví stromu. A bolela ji hrozně ruka. Blesky létaly všude kolem ní.


Bílo všude bílo. A záblesky barev v bílém pekle. Celá mokrá a zablácená se ztratila. Louka byla uprostřed lesů. Utíkala tam a zpět. Kolem ní padaly stromy a lítaly blesky. Bála se. Strašně se bála. Milovala bouře, ale této se vážně bála. I když v bouřích normálně běhala po lesích tato byla v něčem jiná. Temná. Jako by se něco probouzelo. Hromy burácely údolím. A kolem ní se ozývalo vytí vlků a divný šepot se syčením.


Zakopla a něco ji omotalo nohu. Měla pocit, že ji to tu nohu rozdrtí...Začala padat do bezvědomí bolestí...
Ticho...prostor...žluté světlo...Je toto konec?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama